Co se Vám vybaví, když se řekne „Řím“? Mně se nikdy nevybavilo to, co Řím doopravdy znamená. Popravdě řečeno, skutečnost byla od mých představ daleko. A ačkoli byl můj postoj v Římě – víckrát se sem vrátit nemusím, dnes si říkám, že to vlastně bylo krásné město. A to jsem odjela teprve před dvěma dny. 
Dovolenou jsme si naplánovali už tak jako vždy – na vlastní pěst. Pokud někdo preferuje cestovky, tak ok, ale mně spíše vyhovuje jít si po vlastní trase, mít na vše svůj čas a vidět to, co vidět chci. Navíc to šetří peníze, když už ne čas. Ale člověk se alespoň při zjišťování informací dozví něco nového. O Římu jsem ale bohužel moc praktických informací nenašla.
Vyráželi jsme tedy pouze s koupenými letenkami, ubytováním, jízdenkami na autobusy z/na letiště a se seznamem věcí, co chceme v Římě vidět.
Hned po příletu na letiště Ciampino jsme okusili pravou Itálii. Náš předem koupený autobus totiž neměl dobře označené stanoviště, a tak jsme se zařadili do jedné z mnoha front a čekali. Když náš autobus konečně přijel, nastala hromadná strkačka a tahanice se do daného autobusu dostat. Jestli má někdo koupené lístky dopředu je v konečném důsledku jedno, pokud se neprotlačí skrz desítky lidí dopředu a nevybude si své místo na slunci. Jediná paní od dané společnosti nedokázala dav zkrotit, tím spíš, že neuměla anglicky. Je vůbec možné, poskytovat služby cizincům na letišti bez znalosti cizího jazyka? V Itálii nejspíš ano.
Celou jízdu autobusem jsem se nestačila divit, jak otřesným autobusem jedeme, po jak rozbité silnici se skoro neviditelnými středovými čárami a všudypřítomným nepořádkem a odpadky. Nakonec se tato situace ve středu města zlepšila, ale jen v přímé blízkosti hlavních památek. Jinak celkově město hodnotím jako docela špinavé.
Po výstupu na hlavním nádraží Termini jsme se rozhodli vydat po menším okruhu vzdálenějších památek, abychom toho první den po vstávačce v půl 4 a dvouhodinovém letu neměli moc. Navštívili jsme tedy Lateránskou baziliku, kde jsme ale místo architektury obdivovali vytrvalost a vlezlost italských prodejců, jež se před bazilikou snažili prodat selfie tyče a jakési šátky. Jakmile jeden odešel, přišel druhý a slovo „ne, nechci“ pro ně bylo spíš znamením, že je posloucháte a tím spíš se opřeli do nabízení. Musím uznat, že celkový dojem to pak spíš zhoršovalo. Tyto prodejce bylo bohužel možné potkat před všemi památkami a bylo otravné se jim stále snažit vyhýbat. Fungoval na ně pouze nezájem, a to ne úplně vždycky.
Caracallovy lázně jsme se pak za poplatek 5€ rozhodli nenavštívit a místo toho jsme pokračovali ke kopečku Palatin, odkud prý byl celý Řím založen. Cestou jsme narazili na antický stadion Circus Maximus, přesněji řečeno jeho zbytky, který jsme si vyfotili a opět oželeli procházku ruinami za 5€. Následující krátká zastávka na Palatinu se však maličko protáhla, jelikož koupený lístek za 12€, jež platí i jako jednorázová vstupenka do Kolosea v rámci dvou dnů, byl zároveň vstupem do přilehlého Forum Romanum, který jsme tím pádem museli celý projít. Ne museli, ale chtěli jsme. A nelitovali jsme. Palatin byl sice už po hodině trochu nudný, i když dal svou rozlohou a významností základ pro slovo „palác“, ale výhled z výšky na Římské fórum skutečně stál za to. Jedna z nejkrásnějších věcí, co se dá v Římě vidět. Po Fóru jsme se ještě stavili u rozhodně nejlepší památky v Římě, Kolosea, kde jsme si říkali, že Řím je asi vlastně o obrovských, dnes již nefunkčních rozpadlých věcech, které nám přibližují život před 2000 lety.
Večer jsme si pak koupili v jedné z všudypřítomných pizzerií pravou italskou pizzu s tenkým těstem, která se mi nezdála nějak výrazně jinčí, než seženeme v Česku, ale byla dobrá. Pizzerie tam však nemají jako u nás, kde máte vždy na výběr asi ze 30ti druhů, ale každá pizzerie má jen asi 7 nebo 10 různých druhů. Margheritu mají všechny a ceny se pohybují kolem 7-9€.
Pokud vás zajímá Řím z pohledu chlapa, navštivte také stránky mého manžela.