Na úterý jsme měli koupené lístky do Pisy, a tak jsme téměř neoznačeným autobusem s nefunkčními pásy a flekatými sedačkami v devět hodin opustili Florencii.
Po příjezdu do Pisy nás obklopil klid a mír. 😀 Na rozdíl od přelidněné Florencie s turisty uvězněnými v centru zde byly stromy, domy nebyly nalepené na sobě a celkově město působilo pohodovým dojmem.
I po příchodu ke slavné Šikmé věži zde bylo „dýchatelně“, ačkoli se tam nacházelo neuvěřitelné množství turistů. To místo je však rozlehlé, stojí zde kromě Šikmé věže i křtitelnice, katedrála a hřbitov Campo Santo. Po komplikovaném zařazení do fronty na věž, kdy jsme si říkali, zda to za těch 18€ stojí, jsme se konečně dostali nahoru. Už stoupání nahoru bylo zvláštní – že je věž nakřivo je skutečně cítit. Pohled na město byl fajn, počasí nám vyšlo. Ale schody byly prošlapané a tím pádem i klouzavé, tudíž nejen výšlap nahoru byl náročný, ale sestup dolu se zdál dokonce nebezpečný. Vše jsme ale ve zdraví přežili a vydali se do křtitelnice, která se zdála zvenku i zevnitř trochu zajímavější a hezčí než ta florentská, ačkoli nebyla tolik zdobená. Mohli jsme dokonce i na galerii a dívat se shora. Poté jsme navštívili katedrálu, která měla hodně zdobený strop a celkovou výzdobou byla zajímavější, než katedrála florentská. Když jsme pak procházeli zvláštním hřbitovem Campo Santo se sarkofágy a vybledlými freskami, postupně se setmělo a začalo pršet. Rozhodli jsme se tedy vynechat návštěvu pláže a projít městem až na nádraží, odkud nám jel vlak zpět do Florencie.
Cestou jsme prošli i pár památek a slavných domů v Pise, ale při procházení uliček, kde bylo minimum turistů a pouze poskrovnu místních lidí, což byli spíše tmavší muži, kteří v našich očích vypadali jako mafiáni, jsme trošku přidali do kroku a trochu nás opustila dychtivost navštívit další zdejší pamětihodnosti. Zajímavé a podle mě velice výhodné v tomto městě je, že koncentrace turistů je mimo centrum města.
Šikmá věž a ostatní památky jsou umístěny na okraji, ne jako ve Florencii v centru a tomu samotnému městu to strašně ulevilo a pomohlo. Nicméně kromě onoho místa soustředěného na turisty s katedrálou, křtitelnicí a šikmou věží bych v Pise nedoporučila nic dalšího. Opravdu stačí zavítat tam na pár hodinek a zase jet pryč. My z tohoto důvodu byli na nádraží o 2 hodiny dříve a pouze díky probíhající stávce, příjemné paní na informacích a hodné paní průvodčí jsme mohli nastoupit do dřívějšího vlaku a kochat se přírodou Toskánska ještě za světla. Chvíli byla krajina plochá, chvíli hornatá, ale stále tmavá. S mnohem tmavší zelení, než je naše. Díváte se na lesy a kopce, které tu máme taky a přitom cítíte, že to prostě není to samé. Zeleň působí neupraveně, někde dokonce i taková je. Roste i mezi domy, jsou tu přerostlé a zarostlé zahrádky a neudržované pěšinky. Když se nad tím člověk zamyslí, je to typické pro italskou náturu. Na můj vkus zde ale tím působila příroda trochu depresivně.
Jelikož jsme odjezd do Benátek měli koupený Flixbusem na středu 13:00 hod, navštívili jsme dopoledne ještě poslední místo, které nám ve Florencii zbývalo, a to Zahrady Boboli za 10€. Byly to upravené zahrady vystavěné na kopci s mnoha fontánami a stromy. Od zahrad, které známe z našich končin, se však liší. Byly tam vysoké a tmavé stromy a ne keře. Vysoké trávy a ne květiny. Možná to bylo zářím, kdy už květiny nekvetly, nicméně pohled to byl trochu pesimistický, i když pěšiny i zeleň udržovali dobře. Navíc tam byla spousta schodů. Všeobecně jsme na této dovolené hodně schodovali. Při návštěvě těchto zahrad však nezapomeňte na velice neobvyklou jeskyni Buontalenti Grotta – něco takového jsem jinde ještě neviděla.
Chcete-li se o Pise dozvědět více, navštivte také blog mého manžela.