Jelikož nám letní zlepšení covidové situace vlilo optimismus do žil, rozhodli jsme se pro rodinný výlet k nejbližšímu „moři“ – Balatonu.
Jak jsme ale následně zjistili, Maďarsko zakázalo ubytovat se neočkovaným lidem, a tak jsme místo toho naplánovali výlet k jezerům do Rakouska. Co se ale nestalo, pár dní před odjezdem Maďarsko otevřelo své brány, a proto jsme nakonec vyrazili tam. Na booking.com jsme si našli hotel Ensana Thermal Aqua Health Spa, který se pyšnil dětským hřištěm, termálními bazény, parkovištěm a jídlem all-inclusive. Ačkoli bychom se spokojili i s menším komfortem, ostatní hotely, které jsme našli, vycházely dráž. Nejspíš proto, že jsme nakupovali až den před odjezdem. S vidinou pětidenního odpočinku jsme tedy vyrazili autem směr Hévíz.
Cesta uběhla celkem rychle. Přespali jsme u Brna, a tak jsme pak jeli pouze hodinu k českým hranicím, hodinu po Slovensku a nakonec 2h po Maďarsku. Kontroly na hranicích byly pouze při vjezdu na Slovensko, a to při cestě tam i zpět. Jinak se jede pěkně, víceméně stále rovně dolů. Řidičské umění se prokáže až při příjezdu do Maďarska, jelikož se po dálnici jede jen pár kilometrů a zbytek cesty je po okreskách. Pěkně křivejch okreskách. Celkově jakmile překročíte hranice Maďarska, z dálnice jsou najednou vidět zdivočelá pole táhnoucí se v rovině do dáli, strašně husté nízké lesy a minimum vesniček. Cestou jsme si všimli, že domy ve vesnicích mají styl cca 50 let zpátky, kdežto kolem Balatonu už to vypadalo krapet moderněji.
Náš plán byl využívat služeb hotelu, odpoledne jezdit po okolí, projít se po městech a především se koupat v Balatonu. Chcete-li však nějaká doporučení, bohužel vás zklamu. Celý náš pobyt se odehrával v prostorách hotelu. Plánovali jsme navštívit centrum měst Hévíz, Keszthely, Tihany, případně Balatonfüred nebo Siófok. Dále byla v plánu jezerní jeskyně Tapolca, hrad Sümeg, procházka k zámečku Helikon Festeticsů, procházka po nábřeží do místa Balatongyörök nebo i výlet do Termálních lázní Zalakaros a Kehida. Tipy jsem čerpala z článku zde. Nakonec ale téměř vůbec na nic nedošlo, jelikož se v době našeho pobytu teploty pohybovaly kolem 35°C. Holt se tam musíme podívat znovu na podzim. 🙂
Zaparkovali jsme přímo před hotelem na parkovišti a dostali pokoj ve třetím, zatím nezrekonstruovaném patře. Nám to ale nevadilo, na pokoji jsme se stejně moc nezdržovali a vše bylo čisté a servis perfektní. Každý den jsme dostali na pokoj novou lahev minerální vody, a pokud jsme zrovna nechtěli úklid, nechali nám ji před dveřmi. Na pokoji jsme také měli připravenou dětskou postýlku, o kterou jsme si napsali. I s polštářem a peřinou. Byl tam také trezor, vlastní koupelna, televize, fén a klimatizace, která nefunguje, když je otevřené okno. Výhled jsme měli přímo na naše auto na parkovišti, což jsme ocenili.
Ihned jsme se převlékli a šli zkusit bazén. Nejprve venkovní, plavecký, který má standardní teplotu, potom teplejší polovenkovní zážitkový. Malému se voda strašně moc líbila, pořád do ní skákal a vůbec mu nevadilo, že se co chvíli potopí a nemůže vyplavat. Byl šťastný, usměvavý a hodný.
Druhý den jsme objevili také vnitřní dětské brouzdaliště a hlubší bazének se skluzavkou, kde jsme pak trávili většinu času. Teplota vody dosahovala 30 – 32 °C. Venkovní dětské brouzdaliště jsme tedy ani nezkusili, jelikož by se malý mohl na slunci spálit a byla tam studená voda. Občas jsme se prostřídali v hlídání a zkusili dva speciální termální bazény s různou teplotou vody, kam děti nesmí, jednu ze tří saun, parní komoru nebo odpočinek na lehátku. Krásně je hotel popsán v článku zde.
Tři čtvrtiny ubytovaných v hotelu byli starší lidé, kolem 60 let, zbytek tvořili rodiny s dětmi, mladé páry nebo starší děti na dovolené s prarodiči. Bazénky tak snad nikdy nebyly přelidněné. Hotel sám je fakt velký, ale možností je tam tolik, že se lidé tak nějak rozumně rozprostřou po areálu a nemáte stísněný pocit.
Jídla se podávala v restauraci formou bufetu a každý si nabral co jemu libo. Naštěstí si z nabídky vybral i náš malej. Neustále vyžadoval meloun, který byl zhruba obden k večeři, k obědu chtěl vždy pouze těstoviny nebo bramborovou kaši a k snídani mu stačily minipárečky nebo jakákoli buchta. Pokrmy byly opravdu výborné a servis skvělý. Špinavé talíře vám číšníci odnášejí přímo ze stolu a anglicky se domluvíte i s uklízečkou.
Zkusili jsme jedno odpoledne navštívit také dětskou hernu, ale zdála se nám vybavena spíše pro starší děti. Malému jsou necelé 2 roky, museli jsme ho tam neustále hlídat, aby si neublížil, a stejně ho nejvíce bavilo hrát si ve vodě s erárními konvičkami a míčky.
Jednou večer jsme navštívili i recepci hotelu, kde byla živá hudba a neustále puštěná televize se sportem. Vzadu je k nalezení i krámek s nejrůznějšími drobnostmi. Od suvenýrů, přes hračky do vody až po oblečení. Vlastní ho příjemná paní ze Slovenska, a proto nebyl žádný problém s domluvou. Koupili jsme tam malému rukávky a kruh, aby zkusil i „bazén pro dospěláky“. Nakonec je toho ještě spoustu, co jsme nevyzkoušeli, jako placené procedury, masáže, manikúru nebo solnou jeskyni.
Čtvrtý den jsme se rozhodli alespoň jednou navštívit Keszthely. Zaparkovali jsme na neplaceném parkovišti u pláže Városi Strand a došli k molu Keszthely Móló, vedle něhož je krásný velký nápis Ke♥thely. Od samotného mola odjíždějí výletní lodě, ale bylo opravdu horko, a tak jsme se vyfotili a zalezli do stínu na nedaleké dětské hřiště. Bylo však pro větší děti, proto jsme se vydali kolem obchodů se suvenýry zpět do hotelu.
V den odjezdu jsme ale městu Keszthely dali druhou šanci. Přišlo nám totiž hříšné být tak blízko Balatonu a ani jednou se v něm nesmočit. Do 10:00 jsme museli opustit hotel a odtamtud jsme zamířili na již vyhlídlou pláž Városi. Zaplatili jsme vstupné, asi 1000 HUF za dospělého a usídlili se na deku na břehu Balatonu. Oproti bazénům z hotelu byla voda samozřejmě studenější a špinavější, jinak mě ale příjemně překvapilo sympaticky bahnité dno. Čekala jsem tlustou vrstvu bahna, ale bylo ho tam jen polehoučku. Přístup do vody je tady opravdu velmi, velmi pozvolný. Myslím, že pro místní musí být Balaton skvělou alternativou našich přehrad.
Poté, co jsme se oba smočili a malý to odmítl, jsme zamířili k bazénu ve tvaru Balatonu, který však sklidil stejný neúspěch jako samotné jezero. Pro malého to bylo prostě studené. Ačkoli se pořád snažil tam vlézt, vždy vzal zpátečku. Mně se však bazén moc líbil. Brouzdaliště na jedné straně bylo obsazené dětmi, ale druhá strana, kde je dno asi 2m hluboko, byla liduprázdná. Tam se dalo plavat i potápět dle libosti. Lidí zde nebylo tolik, kolik bych čekala, byl ovšem všední den dopoledne. Pozdější hodiny jsou nejspíš natřískanější.
Protože byl malý ze studené vody zmatený a protivný, chtěl se koupat, ale nemohl, rozhodli jsme se vyrazit už k domovu. Dali jsme si tedy k obědu pravý maďarský langoš, sbalili svých pět švestek a kolem krásných slunečnicových polí uháněli domů.
Ještě bych mohla zmínit, že maximální povolenou rychlost na okresních silnicích 90km/h řidiči nedodržují a doslova VŠICHNI mě předjížděli. Velký problém to ale nebyl, protože aut tam nejezdilo tolik jako v Česku.
A na co myslet před odjezdem? Objednat si hotel, koupit dálniční známky v Česku, na Slovensku i v Maďarsku a natankovat plnou nádrž – dojedete s ní tam i zpět. Můžete si také vyměnit nějaké peníze, na většině míst karty neberou, ale zrovna recepce hotelu a vstup na pláž ano. Hodit by se vám mohly také hračky do vody a na písek, pokud máte děti, a dvoje plavky, pokud po obědě nechcete lézt do mokrých. A nezbytnost nejvyšší – klimatizace a stínítka na okna v autě, aby se cesta neproměnila v peklo.
