S často křičícím dítětem člověk nikam jezdit nechce. Po dlouhé zimě bez výletu jsme už ale potřebovali někam vyrazit a po zrušené rezervaci do Polska jsme se opět rozhodli pro Hévíz. V Polsku byl totiž hotel pouze s polopenzí, přičemž s malým vybíravým dítětem je lepší all inclusive a zkoušet, co sní. Obzvlášť když jsou kolem lidé. Po dlouhém přemlouvání se nám také podařilo ukecat babičku dětí, a tak se nám rýsovala dovolená s možností odpočinku.
Sbalili jsme si dopoledne předchozího dne, odpoledne vyrazili na dětskou oslavu Čarodějnic a na 1. máj po deváté ráno vyjeli. Ať jsme se rozhlíželi, jak jsme chtěli, po rozkvetlém stromu jakoby se zem slehla. Cestou jsme zastavovali pouze dvakrát. Jednou v Brně u Avionu na nejlepšího langoše k obědu a podruhé v Bratislavě, protože junior řval. Zjistili jsme, že přebalit nepotřebuje a ani najíst nechtěl, pouze nám z auta utíkal, aby se proběhl. Viditelně na něj byly čtyři hodiny v autě moc. Nakonec se uklidnil koukáním na autíčka u dálnice a poté, co jsme ho násilím narvali do sedačky, jsme mohli jet dál.
V Maďarsku začal být opět neklidný, ale do cíle už to nebylo daleko, tak jsme nakonec nezastavovali. Po Maďarsku nejezdilo moc aut, ulice byly také celkem prázdné a mile mě překvapila opravená část silnice na posledním úseku kolem Sümegu. Pamatovala jsem si strašnej tankodrom, na který jsme nakonec narazili cestou zpátky, když nás navigace vedla jinou cestou. Tím, že jsou zde cesty rovné a dlouhé, má člověk pocit, že jede hrozně pomalu. Také většina Maďarů porušuje předpisy a předjíždí rychleji, než smějí.
Do cíle jsme dorazili asi ve čtvrt na pět. Po check-inu jsme si odnesli kufry na pokoj, vzali plavky a v pět už jsme byli v bazénu. Maličkej se pomalu seznamoval s brouzdalištěm, posílali jsme si po vodě erární kuličky a starší zamířil ke kovové skluzavce. Na chvilku jsme se také stavili ve velkém bazénu a udělali pár fotek jen s mladším, jelikož starší trávil čas s babičkou. Celkově na dovolené trávil hodně času s babičkou, což je jedině dobře, protože si to oba užili a my jsme vzhledem k náročnosti mladšího na něj neměli dostatek času.
V šest už jsme mířili na večeři. Cestou jsem se ještě stavila na recepci. Zjistili jsme totiž, že mezi našimi dvěma pokoji jsou zamčené dveře. Neuvěřitelně nám usnadnilo pobyt, když jsme požádali o jejich odemčení. Děti šťastně běhali mezi rodiči a babičkou, nemuseli jsme přes chodbu a všichni byli spokojení. Štěstí, že jsme zrovna pokoje s průchozími dveřmi dostali.
Najedli jsme děti s babičkou, na pokoji zjistili, že mezidveře už jsou otevřeny a ponechali jsme babi s dětmi svému osudu. První společná večeře po strašně dlouhé době mohla začít. Po večeři formou švédských stolů jsme se vydali na prvomájovou procházku po areálu s cílem najít nějaký rozkvetlý strom. Při druhém kolečku se to naštěstí podařilo, a tak jsme mohli jít v klidu dospat náročný den. Jak jsme zjistili, babičce se podařilo uspat obě děti ve velké posteli. Junior se však při přenášení do připravené hotelové postýlky vůbec neprobudil. Tak byl utahaný.
Tvrdý spánek ale asi vyváží jeho délku, protože v 5 už byl junior na nohou. Po snídani se mu proto už chtělo zase spát, a tak jsem ho vzala po areálu v kočárku na procházku. Když konečně usnul, sedla jsem si na lehátko a začala shánět opalovací krém na nadcházející sezónu. Plán zněl jasně. Jakmile se vzbudí, připojíme se ke zbytku rodiny v bazénu. Jenže ať jsem se snažila, jak jsem se snažila, chlapeček se na pokoji nechtěl nechat převléct do plavek. Po hodině jsem to už vzdala s tím, že prostě počkáme do oběda na pokoji. Ale to by nesměl přijít tatínek. Dítě najednou jako vyměněné, nechalo se převlíct a s nadšením poslechlo a utíkalo k bazénu. Za odměnu jsem ale dostala volno a mohla jsem si jít po své ose. Ve velkém bazénu jsem narazila na hodinu aqua-aerobiku, a tak jsem se přidala.
Následoval oběd, během kterého musela babička odejít s již najezenými dětmi, protože mladší dělal neplechu. Tentokrát nezabral ani telefon. My po návratu na pokoj zjistili, že babička dokázala uspat obě děti vedle sebe na velké posteli. Neuvěřitelné.
Tak jsme si taky lehli, ale malinkej se už vzbudil a babička nám ho donesla, aby neprobudil většího. My však pokračovali v činnosti, a když viděl, že ležíme a spíme, otočil se na místě jako pejsek a do deseti minut usnul také. Když jsem se probudila, následovalo zjištění, že se manžel s maminkou odebrali na svačinku. Po návratu jsme se rozhodli tatínkovi dopřát chvilku klidu a vzaly jsme děti na chvilku do herničky. Docela se tam vyblbly a samy se rozhodly odejít, když už měly dost. Zamířili jsme zpět do bazénu, kde si děti na chvilku převzala babička a my mohli zamířit do sauny. Bohužel jsme už po pěti minutách slyšeli juniorka dělat virvál a museli jsme se vrátit. Zašli jsme alespoň do velkého bazénu, kde nás babička všechny společně vyfotila. Na plánované večerní koupání ve dvou nedošlo, protože jsme byli unavení. Jen jsme si užili opět společnou večeři.
V pátek ráno jsme po snídani nechali babičku uspat miminko a za odměnu se rozhodla vyrazit na procházku za honbou kešek. Tatínek hlídal a já vzala čtyřleťáka plavat. Chlapeček se ale zasekl u hracího stolu v přízemí, kde jsme strávili následující hodinu spojováním cestiček.
Nakonec jsem ho ale do bazénu dostala, kam za chvíli dorazili i zbylí dva a mohli jsme se spolu vyfotit.
Tatínek si pak užil soukromou chvilku v termálech a já opět na cvičení. Lidí bylo znatelně méně, ale všimla jsem si, že se pořád otáčejí dozadu. Už proto jsem si neustále kontrolovala výstřih, zda se nestala nehoda. Následoval oběd, kde jsem nakrmila mimčo a šla ho uspat. Nedařilo se, a tak jsem s ním chtěla jít na pokoj, kde jsem ale zjistila, že tatínek odešel dveřmi sousedního pokoje, přičemž nechal zevnitř zamčené naše dveře. Zvenku jsem se tak dovnitř dostat nemohla a kartu od sousedního pokoje jsem neměla. Musela jsem povolat babičku z jídelny, aby mi otevřela a já si došla odemknout. Veselá historka, kterou nyní manžel dává často k dobru.
Juniora uspala nakonec babička a nechala ho zaparkovaného u výtahu a tekoucí vody, jejíž šplouchání ho udržovalo ve spánku. Manžel si zatím s Táďou opět zahrál na herním stole a já si s mamkou užila šampaňské zdarma. Posilněny jsme se domluvily, že si objednám masáž, která shodou okolností začínala za necelou půlhodinu. Zatímco mi masérka uvolňovala zatuhlé svaly, zbytek rodiny se šel koupat. Po mém příchodu babička využila chvilky a vlezla do termálů. Když jsme se o totéž později snažili s manželem, po pěti minutách přinesla babička neutišitelně řvoucího juniorka za maminkou.
Zní to, jako by řval pouze podruhé, bohužel ale nezmiňuji hysterické scény z jídelny. Už si totiž ani nepamatuji, jak která začala a končila. Vlastně si ani moc nepamatuji, co jsme jedli. Vím jen, že jsme z každého jídla byli všichni na nervy a snažili se čas v jídelně zkrátit na minimum. Nechtěl sedět v židličce, jídlo chtěl jíst sám, ačkoli to neuměl, takže dělal nepořádek a vztekal se, že mu to nejde. Cokoli nebylo podle jeho představ, následovala scéna, kterou slyšel celý hotel. No ostuda.
Tentokrát ale vyšlo večerní koupání, jelikož si uspávání vzala na starost babička. Hurá. Bazén byl téměř prázdný, po večeři se už koupat chodí málokdo. Termály už ale byly vypuštěné.
Ještě bych chtěla doplnit, že dětský bazén byl po příjezdu neuvěřitelně vyhřátý. Voda i místnost. Nedalo se tam být ani větrat. Po dvou dnech to ale opravili, naneštěstí pak byla voda dost chladná, že nám chlapečci po chvíli fialověli. Nepamatuju si z předchozích dvou návštěv takový problém. Vždy byla voda akorát teplá a větrat jsme klidně mohli. Chlapečci byli alespoň nadšení ze spuštěného vodního děla.
Venkovní plavecký bazén zrovna napouštěli, takže ten jsme nevyužili. Dětské hřiště je stále v jakémsi poloprovozu a venkovní brouzdaliště stále nefunguje. V areálu také probíhaly nějaké stavební úpravy. Člověk by si myslel, že to souvisí a brzy bude vše opraveno a zprovozněno, moc tomu ale nevěřím, když je to v nezměněném stavu už tři roky.
Co bylo naopak novinkou, že v době našeho pobytu otevřeli novou posilovnu za recepcí s krásným výhledem. Spolu s ní je postavená i nová dětská herna, kde se ale nacházejí pouze dětské automaty na korunky. Tomu nefandím, a proto jsme ji nenavštívili. Je to vybudováno na místě bývalé prodejny všeho, která se tak přesunula do jiných dveří.
Sobotu jsme věnovali výletu k Balatonu. Prošli jsme se na molo i k nápisu, kde jsme ztratili spoustu času snahou se hezky vyfotit. Mařili nám to nejen bezohlední lidé, kteří lezli do záběru, ale také rybáři, co si o nápis opřeli kolo, velikost nápisu, která se nedá zachytit do záběru nebo i dětská netrpělivost a nespolupráce.
Nakonec jsme se spokojili s tím, co máme, a vyrazili na oběd do hotelu. Junior usnul v autě, a tak se ostatní mohli dojít najíst v klidu. Pak jsme šli my a poté všichni do bazénu. Také jsem si na chvilku odskočila do termálů. Nejvíce času jsme tentokrát strávili ve velkém bazénu, kde se oběma klukům moc líbilo. Bylo tam asi víc prostoru a bylo to neokoukané. Junior si užíval skákání v mělké vodičce.
Ráno se junior vzbudil opět brzy, a tak jsem ho přenesla k nám na postel doufajíc, že ještě zabere. Podařilo se. Před odjezdem domu jsme mimčo pořádně najedli párkama, sbalili kufry a vyrazili. Tentokrát jsem ale nezkontrolovala navigaci, která mě tedy vedla druhou trasou – neopravenou. Nejvíce to pocítil junior, protože se mu všechny párky objevily v klíně. Zjistili jsme, že je ani nekousal, ale rovnou polykal. Po krátké převlíkací a čistící zastávce jsme mohli pokračovat a vlastně jsme už zastavili pouze v Brně na langoše.
Je tu ještě jedna věc, kterou bych chtěla zmínit, a to, že jsme při příjezdu dostali na ruce nesundatelné náramky v modré barvě. Během pobytu jsme si ale všimli, že lidi mají různé barvy náramků a pořád jsme přemýšleli z jakého důvodu. Náhoda? Vypozorovali jsme, že to nesouvisí s polopenzí nebo all-inclusive ani s patrem ubytování. Nakonec jsme usoudili, že to musí být den odjezdu. Jistotu ale nemáme.
